The Rebels Hardcore na MR 2017
Letošní Mistrovství České republiky ve flyballu konané v pražské Uhřínevsi, bylo pro Rebely tak trochu speciální. Nejenomže se na něj kvalifikovala dvě Rebelská družstva, ale hlavně byli společně s Flyball Clubem ČR i jeho organizátory. Byl to historický první turnaj pořádaný týmem The Rebels. Bylo to náročné, ale naše holky z výboru, Zuzka a Míša, nás zorganizovali dokonale a vše šlapalo jako hodinky.
The Rebels Hardcore se kvalifikoval z 2. místa a The Rebels Rock and Roll, po odstoupení jednoho družstva, ze 14. místa. Družstva byla rozdělena do třech subdivizí a v rytmu Round Robinu, tedy každý s každým, započal souboj doslova o každý bod. Z patnácti kvalifikovaných si mohla právo na boj o titul Mistra ČR vybojovat pouze osmička družstev, která postoupí do Mistrovské divize. Do té se mohla dostat vždy první dvě družstva z každé subdivize plus další dvě s největším bodovým ziskem bez ohledu na subdivize. Ostatní družstva mohla bojovat v divizi s názvem Challenge Cup.
Náhoda tomu chtěla, že na základě pořadí kvalifikovaných týmů se oba naše týmy dostaly do stejné subdivize. Že by proti sobě běžela dvě Rebelská družstva, se nestalo už hodně hodně dlouho, takže jsme se moc „těšili“, až si to spolu rozdají 
Rebely bylo na parkuru hodně vidět nejen jako pořadatele, ale i při souboji v jednom rozběhu
The Rebels Hardcore běhalo ve své obvyklé sestavě. A to: Mia, Bowie, Cookie, Ellie, Twixie a Kapitán. Tentokrát ale většina pejsků nebyla moc ve své kůži. Při prvním běhu se Mienka rozhodla, že nebude brát míčky z boxu, nýbrž až ze země, anebo také raději vůbec. A když se v dalších bězích už srovnala, stejně nepodávala své obvyklé výkony. Na její startovací místo nastoupil tedy Bowie, kterému tato pozice opravdu neseděla a z velkého nadšení, že běhá první, se ani neobtěžoval na boxu otvírat tlamičku. Ale po doběhu skákal radostí jak mu to hezky hopkalo To my jsme už tak moc radostí neskákali. Vždyť byly už dva rozběhy za námi a my ulovili pouhé 4 body! To nám moc pěkné vyhlídky na Mistrovskou divizi nedávalo. Třetí rozběh byl ten, na který jsme se tak „těšili“. Aneb my proti nám. Tento běh pejskové běhali konečně moc pěkně, (i ti z Rock and Rollu, jenže ti běhali pěkně po celou dobu ) ale když vbíhala na dráhu Ellie jakožto čtvrtý pes v Hardcore, nabíječka Markéta měla problém s boxem. Nešel nabít. Snažila se do poslední chvíle a tak Ellie nepřinesla míček a byl z toho prohraný běh. V dalším běhu se stalo to samé, ale to už Markéta pohotově stoupla před box, protože teď už si byla zcela jistá, že opravdu nefunguje. To se také potvrdilo. Vyhlásil se tedy nový běh. Velmi nás pobavil dotaz hlavní rozhodčí, která se nás v dobré víře otázala, zdali máme náhradní box. Pobavil nás proto, že náhradní box jsme měli, ale na druhé dráze. Běhal na něj Rock and Roll Tuto patovou situaci naštěstí vyřešili karlovarští Flyvaryors, kteří pohotově přiskočili a půjčili nám jejich box. Na ten jsme pak běhali do konce celého závodu. Ještě jednou za tuto pomoc mockrát děkujeme! 
Do posledního rozběhu jsme šli s tím, že nesmíme ztratit ani jeden běh. Ale ouha… V posledním běhu to trochu pokazil jeden nedonesený míček. Po doběhu bylo na lidech z týmu vidět mírné zklamání. Nicméně byli smíření s tím, že letos nám to prostě souzené nebylo… Ale v tom už po mě skákala Káťa, která jako vrchní nástěnkářka měla dokonalý a největší přehled z nás všech. Skákala a jásala: Je to taaaaam.. je to taaaaam!!! Nikdo jsme to nechápal. Ukázalo se však, že máme konečný počet bodů stejný jako jiné týmy. V tu chvíli ale o postupu rozhoduje nejlepší čas a ten patřil nám. Jak by řekl náš Kamil: „Bylo to o prsa japonské plavkyně“ ….ale nakonec jsme se do té Mistrovské divize dostali!
Do Mistrovské divize se Hardcore dostal s odřenými zadky
Za The Rebels Rock and Roll nemohla na tomto turnaji startovat jeho velká opora Bizi. Naštěstí žádost o pomoc vyslyšela Anetka s kelpiákem Witzem a pod dvou letech se jala znovu okusit flyballovou atmosféru Takže sestavu tvořili: Rony, Volis, Amy, Chelza a Witz. Jakožto 14. kvalifikované družstvo, nebyli v moc jednoduché pozici. Měli se utkat s tolika týmy, které měli o dost lepší čisté časy psů. Nicméně se vůbec nenechali zahanbit. Předváděli moc pěkné výkony, pejsci nechybovali a psovodi jen minimálně. S počtem osmi bodů se zařadili do divize Challenge Cup. Zvlášť rozporné pocity ve mně toto družstvo vyvolalo ve chvíli, kdy nastupovalo proti The Rebels Hardcore. V Hardcoru běhám s Kapitánkem a Rock and Rollu dělám kapitána Naštěstí jsme my s Kapitánkem nebyli proti Rock and Rollu nasazeni. Tak jsme to celé jen zpovzdálí sledovali. Přála jsem si aby Hardcore nasbíral co nejvíce bodů, ale zároveň jsem byla pyšná na Rock and Roll, jak jim to pěkně běhá. Byl to opravdu hodně divný pocit
Na startu je The Rebels Rock and Roll
V průběhu dne se také konal doplňkový závod jednotlivců nazvaný „Nejrychlejší z plemene“. Z řad Rebelů se také několik psů přihlásilo a na příčku nejvyšší ve svých plemenech dosáhli: kooikerhondje Chelzi, tibetský teriér Reese a kelpie Cookie. Gratulujemeee !!!
Sobotní závod se chýlil ke konci. Ne však pro pořadatele. Rebelové se proto chvíli po posledním rozběhu vrhli do úklidu celého areálu a příprav na druhý den. V neděli ráno se ještě doladilo pár úprav parkuru a závod mohl začít.
Hned v prvním rozběhu druhého dne nastoupil Rock and Roll. Předvedl pěkné běhy a po nečekané výhře 3:1 pokračoval dál! Bohužel v dalších dvou rozbězích se mu nedařilo. Nikomu ale nedali nic zadarmo, divákům poskytli nevídanou podívanou a ukázali pořádnou flyballovou atmosféru. Běhy byly velice vyrovnané. Všichni fandili. Hlavně závod s Flyvavaryors, byl velice napínavý a divácky atraktivní, zvláště když naše Chelzi dorazila do cíle o 0,01s později, než soupeř. Nikdo do poslední chvíle nevěděl, kdo běh vyhrál, dokud se časy neobjevily na světlené tabuli. A pak osud Rebelů za stavu 2:2 zpečetil start, který byl minus 0,003s (což mi maličko připomíná MČR 2012…. eeee Bořiku?? 
) Rock and Roll se tedy zařadil na páté místo v divizi Challenge Cup.
Hardcoru se naopak ten víkend pořád drželo „štěstí na poslední chvíli“. První rozběh po chybě a spadlém míčku prohrával 0:2, ale dokázal se zkoncentrovat a rozběh nakonec vyhrál . Druhý rozběh vypadal dosti obdobně. Po dlouhém řešení, komu vlastně sedí kde jaká pozice, když tenhle pes už nemůže a tamten zase pouští míčky když je tam a tam, se postavila ne zrovna moc ozkoušená sestava s prtkou Twixie na startu. A tady, přesně při prvním běhu se stala ta nešťastná nehoda. Kapitán běžící na druhé pozici pustil míček moc brzy a ten se odrazil tak nešťastně, že v plné rychlosti trefil zrovna nabíhající Cookie přímo do oka. Ta proto hned narazila do první překážky a zmatená běžela zase zpátky. Závodit jsme ji tedy už nenechali a Míša běžela pro Bowieho. Ten ale nebyl připravený, takže se při dalším běhu doslova zasekl u boxu a doloval tam míček. Druhá prohra. Za stavu 2:0 se běhá opravdu těžko. Každý se bojí udělat chybu. Prostě nikdo ji udělat nesmí! Když už psi se konečně zkoncentrovali tak teď to prostě žádný psovod nesměl pokazit. A tak se staženými zadky a ne moc ukázkovými střídačkami jsme opět skóre obrátili na 3:2. Po doběhu jsme se courali k našemu altánu a starali se o mžourající Coockie. Sice jsme věděli, že už ji ten den nenasadíme, ale hlavně že se brzy rozkoukala a byla v pořádku!!! Hurááá! V tom už zase po mě skákala Káťa. A já zase nechápala co se děje. „Máme bednuuuu joooo už jste určitě třetíííí“ skandovala. Nějak v tom všem pořadatelství a zmatků na trati, jsem o tom vůbec nepřemýšlela. To snad nebylo možný, po tom všem co Ti naši psi „předvedli“ . Už uvolnění jsme šli na další boj s Hop Trop Prague. Nic velkého jsme od toho neočekávali. A možná právě proto tento rozběh ukázal o čem je vlastně flyball. O čem je vlastně každý sport. Někdy stačí, když Vám sedne jen jeden rozběh a jste hned někde jinde. Jelikož byla naše druhá snižovačka Cookie pořád v indispozici, a Twixa na startu se osvědčila, volba byla jasná. Nová improvizační sestava šla na to. První běh jsme prohráli. Každý jsme tam měli trochu mezeru ve střídačkách. Ale teď jsme měli trochu prostoru na to, si to trochu osahat a další běh to tam trochu napálit. Vždyť jsme si ještě nějakou tu chybu mohli trošičku „dovolit“. Druhý běh jsme si já se Soňou polepšily na OK, Míša měla střídačku stejnou, ale naštěstí to stačilo! A to o 0,09s! Je to 1:1. V dalším běhu soupeřův třetí pes pustil míček. Světlo se rozsvítilo a já si toho všímám chvíli poté, co jsem vypustila Kapitána. Hmmm škoda, ale nebojím se. Mám dobrý pocit, i když ze zvyku malinko zaváhám. Světlo nehouká. Teď už jen stačí, aby donesl míček. Drž ho pejsku. Tak to bylo štěstí. V tomto běhu Míša svou střídačku o něco zkrátila a teď už věděla i ona! A pak to přišlo. Za stavu 2:1 pro nás jsme rozbíhali další běh. Twixie… start 0,13.. tak hlavně že to není v minusu… Bowie vbíhá na OK.. Box.. má míček?? .. jooo má hooo… super.. teď Ellie.. OK …. S Kapitánem se stavíme na naši pozici… koutkem oka zpozoruji pohyb na vedlejší dráze. Jejich posledního psa právě vypouštějí. Mám malé nutkání v rukou. Ale ne, nemůžu, to by bylo moc brzo. Byla by to chyba, a jestli máme prohrát tak s čistým štítem a nejlepším svědomím. Vždyť už vlastně o nic nejde. Soustředím se tedy na svůj úkol a pouštím i já.. OK…. Jsem klidná. Vím, že Kapitán to nejspíš nedotáhne. Zbytečně ho nehecuju, aby udělal vše správně. Ale jakmile se přiřítí k boxu a udělá svou pověstně rychlou otočku, něco ve mně se zhoupne. No sakra, on to snad dá… no on to snad dotáhneee… a když je to 2:1 pro nás…..dere se mi někde zevnitř. Mám asi tak jednu nanosekundu na rozhodnutí, zdali ho mám klidnějším hlasem utvrzovat v drrrrrrrž, aby míček opravdu nepustil, anebo se ho snažit vyhecovat do většího výkonu, v kterém ale může v rámci adrenalinu míček upustit. Když ho pustí, běh je ztracen, ale když to nedotáhne, tak taky. A teď je to taková šance, která se třeba už nebude opakovat……. Morgiiiiiiiiii pooooojď…. Děleeeeej…. Neskanduju jenom jááá… skandují všichni Rebelové a i Ti co nám fandí. A Kapitánek běží a drží…. A je v cíli. A byl tam dřív !!! O 0,10s! Eufooorie… Tak jestli nebylo možný tamto, tak tohle snad není už možný vůbec Přes všechny sobotní i nedělní trable jdeme do finááááleeee!!!
Po pěti letech jsme ve finále na MČR a také jako tenkrát s Lavinou!
… ve finále už to bylo rychlý Naši psíci se rozhodli, že už nebudou zbytečně šťavit ani sebe, ani psy Laviňácké. Twixie lovila míčky až do dalekých polí (to přeháním, jasně ), Bowie míček nechal u boxu a Kapitán pro jistotu oběhl celou dráhu. Střídáááámeee… zaznělo vzduchem od kapitánky Míši na hlavního rozhodčí… A za kohooo??… ozvalo se z davu…. což nás všechny velmi pobavilo na start se tedy opět vrátila Mia, která už to měla v hlavě srovnané a neblbla, ale ostatní pejskové stále blbli dál a dílo bylo dokonáno.
Mistrem republiky pro rok 2017 se oprávněně stala Lavina Alfa….
1. Vicemistři jsou The Rebels Hardcore a 2. Vicemistři Hop Trop Prague. Všem moc gratulujeme!
Vyhlášení bylo hezké a rychlé a pár minut po něm přišel déšť… V my se směle vrhli na to, co zbývalo uklidit. V pátek jsme v dešti parkur stavěli, v neděli jsme v dešti dokončovali úklid celého areálu…
Děkujeme především všem Rebelům, kteří se i jako závodníci na pořádání tohoto turnaje podíleli. Děkujeme i těm Rebelům, kteří nezávodili, ale přesto tu pro turnaj i pro nás všechny byli a se vším pomáhali! Za pomoc děkujeme i všem těm ostatním, kteří Rebely nejsou a přispěli k tomu, že turnaj pořádaný Rebely sklidil ze všech stran jen samou chválu.
Děkujeme i našim kamarádům a známým co nás přišli podpořit!
Napsala Jana Kupková.
Stříbro pro The Rebels Hardcore je zásluhou všech Rebelů