motoactv discount Nest Thermostat Discount Fitbit Best Price Bose Soundlink discount jawbone promo code Medialink wireless N router roku 2 xs best price Buy Bowflex Selecttech 552 p90x cheap bowflex selecttech 552 best price more info leather

JSME MISTŘI !!!

Posted on 16. Říjen, 2019

Dlouho očekávané Mistrovství České republiky, které letos pořádala Lavina na novém místě v Křemýži je tu. Na toto MR se nám kvalifikovaly hned dva týmy, Hardcore z třetího místa a Rock and Roll z místa desátého. Je to pro nás veliká čest, když kvalifikaci si vyběhá pouze patnáct nejlepších týmů v ČR a my mezi nimi máme hned dva týmy!

Ale jak to u nás snad před každým MR bývá, začínají se objevovat problémy. Bizinka z RnR byla na operaci a nebude běhat, což znamená, že v RnR zůstávají pouze čtyři psi. Ti jsou sice relativně schopní odběhat všechny rozběhy, přesto si ale raději vezmeme na pomoc Witze z Punku. Týden před MR pak přichází zpráva: „Amy hárá“. Přemýšlíme, zda i Witz zvládne odběhat vše. Za dva dny ovšem přijde další zpráva: „Mia hárá“. Z celého týmu, který si kvalifikaci vybojoval, nám tedy zbyli pouze dva psi a to Kira, která je kastrovaná a hárat tedy nezačne :) a Bowie. Všem nám je jasné, že to je skutečně málo psů a nemá cenu se snažit lepit to jinými psy, proto jsme přenechali místo dalšímu týmu v pořadí, který si zaslouží účast mnohem více, než narychlo poskládaná skupina psů. Dva dny před samotným MR k završení všeho přichází další zpráva: „Kira má ATB“. A tak jediný kdo nám v té chvíli zůstal, byl Bowie :) . Jedeme tedy pouze s jedním týmem.

mr1mr2

Tlak na Hardcore je obrovský. Uvědomuje si to každý rebelský článek a mě už je týden zle. Od roku 2012 se umísťujeme vždy do třetího místa, každý rok je to těžší a těžší a ačkoliv čisté časy psů nás velmi povzbuzují, víme, že to není pouze o rychlosti. Doma navíc řešíme problém kam s Miou, která bude na MR v nejlepším hárání a musí každopádně zůstat doma. To ale znamená že doma nemůže zůstat Bowie. A aby Luna, která běhá v Hardcore, měla před závodem klidnou noc, tak nakonec padá rozhodnutí, že na MR s ní a s Bowiem pojedu již v pátek a Bořik bude jezdit oba dny těch 100km sem a tam. Tímto děkuji Aduš za páteční odvoz a Zuzce za postavení víkendového domu. I přes pozdní příjezd za tmy se areál zdál jako velmi hezký, krásná místa na venčení a sprchy jako třešička na dortu. Noc byla naprosto příšerná, v noci zima, člověk toho moc nenaspal a tím víc přemýšlel nad tím, co se o víkendu může stát.

noc rano

Probouzíme se do deštivého sobotního rána. Všichni na místě, včetně Káti a Kamila, kteří přijeli jen kvůli nám na úkor svého času, aby nám pomohli. Moc děkujeme! Kontrola boxů proběhla bez problémů, seřazení výboru dle velikosti na slavnostní nástup také, státní hymna krásně zazpívaná jedenáctiletým školákem z Laviny… Jen kdyby ten mikrofon paní předsedkyni tak nezlobil :) .

Jde se na to! Čeká nás Round Robin, tedy každý s každým a cílem je posbírat dostatečně bodů, abychom se prokousali do mistrovské divize. Na tento fakt bylo třeba řádně upozornit Janu, která běhá ST vždy a všude, i když nemá :) . Jakmile se začalo běhat, nervozita už ze mě krapet opadla, ikdyž obavy samozřejmě byly, ale hold když se pracuje, tak se prostě pracuje a nemyslí se na blbosti. Třeba jako – že by to letos konečně vyšlo..? :) Tuto blbou myšlenku posílám dál a už se začíná běhat. Bylo to vskutku napínavé, jestli vůbec začneme běhat, protože pořád se něco dělo a pořád jsme čekali a čekali… Náhle Hanka zvolá „Kelsey teče krev!“. Při zkušebním běhu si trošku naštípla drápek. Na to jsme nebyli připraveni a tak Zuzka běžela do stanu pro Cookie, která měla ještě spinkat. Moc díky Sabině, že nám dovolila si s Cookie udělat krátkou přípravu. Není nic horšího než vzít na start nerozhýbaného psa. Všem bylo jasné, že musí odvést zodpovědný výkon, hlavně nedělat zbytečné chyby. Jenže to by nebyla Soňa, aby nezasonila (ano Soni, teď chvilku přestaň číst :-D a střídačka na „chybu“, připravuje Ellie na opravu, Luna teprve skáče na box a už slyším „hop hop hop“, to nemůže dopadnout dobře. Střídačka mínus 30 a zmatená Luna, co to jako bylo. Přicházíme tedy o dva body a Soňa přichází o veškerou radost, protože toto zasonění ji bude provázet celým víkendem :) . Nebudu zastírat, že tam bylo chybiček víc a že někdo nahoře nás konešně začal mít fakt rád, protože štěstí při nás skutečně stálo. Například když Luna pustila míček, soupeř měl také chybu, snažím se Lunu nějak zastavit a poslat na opravu, ale všem je jasné, že s jejím kolečkem „koukeejteee, Běěžíím znoovaaa“ to nemůžeme opravit dřív, natož ještě když se vůbec nenatáhla na dráhu a běží rovnou na box. Soupeř už posílal svého psa na opravu dávno správně a vše se zdálo prohrané. Následovalo asi 40sekund kdy vůbec nevím co se dělo, jen jsem na druhý pokus Lunu už odchytla mnohem lépe, posílám ji na dráhu, dobíhá zpátky a vítězíme? Nechápu nejen já, ale i soupeři, kteří se radovali trošku předčasně, ale opravovaný pes jim pustil míček. Děkujeme Jokeři ;) . Nebo například, že Volis pustil míček. Ano VOLIS. To se stává tak jednou za 10 let. Nicméně i s opravou se nám i tenhle běh podařilo vyhrát.
Ač se to zdálo jednoduché, tak pro nás to jednoduché nebylo, ale je to tam, subdivizi jsme vyhráli, postupujeme do mistrovské divize a to z druhého místa. UFF, polovina úspěchu je za námi. Člověka to uklidní, ale zároveň ví, že to nejhorší teprve přijde.

Dex Reese
V polední pauze se konala soutěž „Nejlepší z plemene“, kde vyhrála Reese (která je jediný tibetský terriér, který běhá závodně flyball a na Slovensku se prý už klube konkurence, ale jak známe tibeťáky, tak se možná bude klubat ještě docela dlouho), Dexter (který v plemeni „kříženec“ nahradil nemocnou Kiru a náležitě si svůj rozběh slávy užíval a nezapomněl si ležérně pohazovat hlavou do strany, jak to umí jen on) a Cookie (která se dráhou prohlala s časem 3,98 včetně startu a ta její šílená panička to chtěla ještě vylepšit :) )
Večer jsme se odreagovali pomocí Kanjamu, hledáním telefonu pomocí chytrých hodinek a účtem Alžběty, na který si bude muset vzít Provident :)

A je to tady… Neděle. Při pohledu na všechny je vidět křečovitý úsměv, každý se snaží být v pohodě, ale všichni víme, že v pohodě nejsme. Všichni si uvědomujeme tu tíhu, to, že do každého běhu musíme jít na 100%, nedělat chyby a běžet rychle. Vlastně to zní docela jednoduše :) . Na první rozběh nastupujeme proti R.U.P., vítězíme 3:0 a postupujeme dál, kde se k nám probojovali Hop Trop Prague. Není čas na hrdinství, jde se do boje. „Prágům“ jsme loni ve finále podlehli 2:3 . V prvním běhu Ellie pouští míček… Druhý běh výhra pro nás. V třetím běhu se na ceduli rozsvítilo 0,007 a všem se udělalo nevolno, mírně nervozně na Zuzu ukazuju ať se šoupne dozadu. Myslím, že mě ani neviděla a šoupala se sama, asi se taky bála :D Následovala další výhra, postupujeme k Flyvaryors a už víme, že jsme nejhůř třetí!!! Uf uf, ostudu jsme neudělali, i letos to zase vyšlo a budeme na bedně! Všem nám spadl kamínek ze srdce. Kamínek proto, že i nadále bylo všem hrozně špatně :) ) . Víme, že naši psi na to mají. Víme, že jsme poctivě dřeli, abychom se dostali co nejdál. Víme, že každý v týmu si uvědomuje tu váhu toho všeho a ví, co má kdy dělat a jak má kdy reagovat. Také víme, že soupeři jsou rychlí. Ještě nikdy se na nám na MR nepovedlo postoupit do finále bez jediné prohry. Byl před námi přesně ten rozběh, který nás mohl poslat dolů. Na start posíláme to nejlepší co máme a vůbec jim to nezávidím. Tedy vlastně možná jo, protože mnohem horší je na to všechno koukat a mít infarkt u každé střídačky! Pokusila jsem se nadhodit pár vět na podporu, ale byla jsem odkázána do patřičných míst, tak bylo lepší mlčet :) . Stejně už všichni víte, jak to dopadlo, tak to nebudu protahovat: vyhráli jsme 3:2! Byl to neskutečný souboj, ze kterého Hardcore vychází jako vítěz!!!!! Poprvé jdeme do finále bez jediné ztráty kytičky!!! Radost je obrovskááá a slovy nepopsatelná! … ale furt ještě nepřišlo to nejhorší…, čekalo nás finále. Nálada byla skvělá a zároveň i hrozně nejistá. Jsme ve finále, jsme takový kousíček od vítězství. Všem je zle, dokonce i těm, co nikdy nejsou nervozní je zle a dokonce zvrací.

Přicházíme na plac a při přípravě vidíme, že před boxem je již velmi vyběhaný terén a pro psy v této rychlosti může být nebezpečný. Na stejné dráze před chvílí ve finále Challenge cupu Alea přišla o možnost vyhrát, protože se jí zranil pes a neměli dalšího na vystřídání. Žádné vnější poranění nebylo vidět, takže mohl začít kulhat právě kvůli špatnému terénu před boxem. Hlavní rozhodčí Jirka píská, je třeba přesunout parkury. Naše utrpení bylo prodlouženo o 20 minut, ale bylo to lepší než riskovat zranění psů. Zuzka nervozně pochoduje, snažím se ji uklidňovat. Jakmile zachází za roh, tak se skoro sama nervově zhroutím, ale snad mi na to skočila a nepoznala to na mně :) ) . Bála jsem se, připustit si, že by to mohlo vyjít. Věděla jsem, že tu možnost je, ale taky jsem věděla, že stačí tak málo, anebo naopak chybí tak moc k dosažení vítězství. Když jsme ale nastupovali na červené dráze, bez prohry a s vidinou „druhé šance“ v podání opakového finále, byla jsem najednou klidnější a už jsem si dokázala říct: „…tak jo …letos to vyjde“. Na dráze naši nejlepší psi. Naše nejrychlejší a zároveň nejjistější sestava. Ostřílení závodníci, kteří už za ten celý víkend ukázali, jak skvělé pevné nervy mají. Ty myšlenky mi běžely hlavou jako v nějakém snu… Zpátky na zem mě vrátil hvizd Jirkovy píšťalky. Byl to rozběh plný podpory většiny přítomných. Všude kolem byla spousta lidí, co se přišla podívat a fandit. Spuštěn start. Start 0,14 zapůsobil rozpačitě, nakonec EJS píská a Janička, která za celý víkend neudělala chybu dává předčasnou střídačku. Flyvaryors vedou nad The Rebels Hardcore 1:0. Další start 0,07 nakopnul i diváky. Běžíme naplno. Soupeřův třetí pes pouští míček! Je to 1:1. Jede se dál. Odmávnuto, jsme připraveni, Zuza se soustředí na EJS a najednou nám tam přeběhne Olda z Flyvaryors. Ty ty ty :) . Zastaveno, hlavní rozhodčí upozorňuje soupeřova kapitána, že to se nedělá, kapitán se hádá, emoce jsou prostě silnější, ale rozhodčí tu diskusi rázně utne a jedeme dááál. Start u nás 0,08, u soupeře 0,11, střídačky úplně nevycházejí jak by měly (asi se někdo fakt bál :) , ale Janička s nejlepším finišmanem Kapitánem dávají OK a všichni napjatě sledují ceduli 17,10 versus 17,00 pro nás!! Čistý čas našich psů byl 16,59 a soupeřův 16,84.. Normálně bych za to holky sprdla, ale naprosto je chápu :-D . Ukazatel skóre říká 2:1 pro nás. Už jen jednou! Prosím, už jen jednou! Celá bílozelená si říkám, že to je furt pro nás dobré. Jen to nedostat do stavu 2:2. Soupeř byl upozorněn na zpomalení psů a střídají.

mr4mr3

Využívám pauzy, běžím pro vodu a napájím koníčky, totiž pejsky. Vystřídáno, jde se na to. Luxusní start 0,02 nakopl všechny Rebely a jejich příznivce. Ovšem najednou se z davu ozývá dlouhé „nééééé“ Ellie, náš třetí pes, hned u boxu pustila míček. A vzápětí se ozývá „OPRAV TOOO, OPRAV TOOO“. Soupeřův vystřídaný pes na třetí pozici běží od boxu mimo překážky! Soňa ihned, jak dobíhá Kapitán, pouští Ellie na opravu. Ta ale jako kdyby tomu moc nevěřila, vypadalo to, že tam snad ani nedoběhne, řvu na ni, běžím s ní, řvou na ni všichni Rebelové na parkuru i všichni diváci za páskou a Ellie běěžííí a opravuje, je v cíli a MY JSME MISTŘI ČESKÉ REPUBLIKY PRO ROK 2019!!!!

Následuje něco, co se prostě nedá popsat a musí se zažít. Všichni skáčeme radostí, objímáme se, brečíme. Dokázali jsme to. Sen se stal skutečností.

mr flyballmr5 mr6 mr7 mr8 mr9

Vyhlášení jsme si užili ve velkém stylu s šampaňským z EFC (za 2.místo), které by mi určitě stačilo pouze ve vlasech a ne i v očích… :)
Pak už jsem chtěla jen děkovat všem Rebelům dohromady i každému zvlášť za jejich píli a zodpovědnost, děkovat sponzorovi PROFormance za obrovskou podporu a děkovat všem psům, že ukázali, co mají natrénováno a co v nich je.

mr mistr2 mr mist3 mr mistr

Napsala Míša Nováková

flyball rebels

 

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>