motoactv discount Nest Thermostat Discount Fitbit Best Price Bose Soundlink discount jawbone promo code Medialink wireless N router roku 2 xs best price Buy Bowflex Selecttech 552 p90x cheap bowflex selecttech 552 best price more info leather

ME v belgických Bruggách

Posted on 10. Červen, 2017

Mistrovství Evropy ve flyballu je vždy velmi očekávanou událostí, na kterou se všechna zúčastněná česká družstva dlouho těší (jak jsou na tom ta z jiných zemí nevím, jazyky mi moc nejdou). Ne však proto, že by to měla být prestižní akce, (kterou letošní Evropa opravdu nebyla :D ) nýbrž pro svou neopakovatelnou atmosféru. Všichni z ČR se na sebe usmívají, pomáhají si, fandí si a radují se spolu. Najednou to není The Rebels, Hop Trop, Flyvaryors nebo Pilsen Fast… najednou jsme prostě ČEŠI! :-)
Kapitan

Celé to pro nás začalo v podvečer středy 24. 5. (no, vlastně… pro ty co lítali, telefonovali, vyřizovali a zařizovali vše, co bylo pro naši cestu a účast na mistrovství potřebné, to začalo už mnohem mnohem dříve :-)  ) Do jednoho osobáku a jedné dodávky jsme naskládali nás, psy, věci, pípu, dva sudy, asi milion jídla a snad celou kuchyň a vyrazili jsme.
18620253_10207234443734424_1752655728878242_n 18582364_10203226333135151_2248681293453883587_n
Naším cílem byly (podle plánovače trasy) 999km vzdálené Belgické Bruggy. Na „Evropu“ jsme vyslali pouze The Rebels Hardcore avšak bez Ellie, kterou zastoupila ostřílená Rebelka Bree (ale o tom potom). A tak jsme jeli ve složení: Míša a Bořik s Miou, Bowiem a Bree, Zuzka s Coockie, Janička a Táda (vrchní kuchař a mistr v točení, ooooo pardon, totiž v čepování piva) s Kapitánem, Aduš (jakožto naše nabíječka) s Reesou, volné místo v autě doplnila Julča s Bourákem z Dragonů, kteří tam jeli běhat u Hop Tropů :P , a naše prtka Twixinka, kterou nám Terka svěřila s sebou, za což jí ještě jednou moc děkujeme. :-)

Cesta proběhla bez větších komplikací (když nepočítám jedno malé předávkování redbullem) a dokonce jsme ani nezabloudili. To vše díky skvělé cestovní přípravě naší Zůzy. Vybavila nás GPSkami s přednastavenými záchytnými body, vysílačkami a podrobnými informacemi pro řidiče.

Na místo určení jsme dorazili ve čtvrtek kolem osmé hodiny ráno. Jen co jsme postavili stany, bylo nám jasné, že předpověď počasí, která slibovala maximálně 15 stupňů celsia, se nevyplní. Již dopoledne bylo opravdu veliké vedro. Ne že bychom si nějak mohli stěžovat na až moc krásné počasí, (někteří však velice zaplakali, protože je ani nenapadlo, vzít si s sebou třeba plavky) ale pro psy to zas až taková ideálka nebyla. Naštěstí jsme nedaleko našli krásný stinný prostor na venčení i s rybníčkem na vodní radovánky. Celý den jsme se pak spíše povalovali, upíjeli pivko a pomáhali se zbavit té velké hromady jídla. Úspěšně jsme prošli přejímkou a navečer nás čekal zahajovací ceremoniál. Nastoupili jsme za znění písně Highway to Hell od AC/DC, několikrát se spolu vyfotili, všem zamávali, zatleskali ostatním a šli si zase kecnout ke svému stanovišti s altánem a stany. Jednak jsme byli ještě docela vyřízení z noční jízdy a také nás čekal další bod z jídelního lístku :P Takže najíst se, zapít to, vyčůrat pejsky (i sebe) a spát.
DSC_0275

Páteční ráno nás opět přivítaly velmi silné paprsky slunce, které byly předzvěstí dalšího parného dne. Radost jsme z toho moc neměli. Čekal nás rozřazovací speed trial. Čekali jsme téměř celý den, než se na nás dostala řada. Mezitím jsme chodili okukovat ostatní týmy. Běhalo se na třech parkurech. Občas jsme opravdu nevěřili, co všechno je na flyballovém parkuru možné ( a to ne v moc dobrém slova smyslu) a co všechno si družstva vlastně můžou dovolit, když jen trochu protestují proti rozhodnutí rozhodčích. Na jednu stranu to bylo trošku zklamání, na druhou nás hřál ten fakt, že český flyball a jeho turnaje patří opravdu mezi ty nejlepší v Evropě. Mezí okukováním jsme chodili pejsky plavit do krásného místního parčíku, který se prolínal stinnými místy se stromy, pastvou s ovcemi a kozlem a krásnou travnatou plochou pro následné osušení psů na sluníčku. :-)
DSC_1250 společná

Konečně se na nás dostalo. Podle vstupního času jsme byli zatím zařazeni do 3. divize. Z ČR jsme zvyklí, že se vždy běží dva až tři rozběhy jedné divize, pak se čeká, než přesně takto odběhají divize ostatní a je řada zase na nás. Běháme tak v průběhu celého dne. Zde to bylo tak, že se prostě najednou odběhala jedna celá divize a šlus. Takže jsme šli na řadu, mezi námi byl jeden rozběh na oddych a hned jsme šli zase na řadu my, pak tři rozběhy a zase my. Bylo by to náročné, i kdyby nebylo 30 stupňů celsia ve stínu. Kapitánka Míša se snažila poskládat družstva na každý běh tak, aby si psi co nejvíce odpočali. Twixie, jako jediná naše snižovačka, bohužel musela běhat pořád. Naštěstí patří k těm vytrvalým a ostříleným sprinterům, takže jí to ani nevadilo. A Julča, která ji pouštěla, si aspoň mohla na všechny konečně vyzkoušet střídačky :D A do DE už jen s OKama :D Žádné tajemství také není, že Mia je naším jediným startovním psem. Tudíž toho také odběhá nejvíc. Ale i na ni se myslelo. A v druhém běhu jí zastoupila její maminka Bree. Se svou úlohou se poprala bravurně. Ve svých devíti letech se stala přímou účastnicí EFC, opravdu velice nám tím pomohla a Mienka zůstala plná elánu na ostatní běhy. Ač jsme předvedli pár velice pěkných běhů, veliké vedro mělo přecejen nějaký ten dopad na výkony pejsků a není se čemu divit. Zaběhli jsme si nejlepší čas 17:47, se kterým jsme byli i tak moc spokojeni a byli zařazeni do konečné 3. divize. Takže pro nás se vlastně nic neměnilo :D
DSC_0498
V sobotu jsme měli mít od běhání volno. Plánovali jsme tedy hezký odpočinkový den u moře, a tudíž jsme se páteční večer ani nechystali nějak brzy spát. Někteří seděli u altánu a popíjeli pivko, jiní hráli s ostatními týmy Kanjam, nebo se prostě vzaly Zuzky domácí utopenci a domácí pálenka a šlo se utužovat vztahy s ostatními i zahraničními týmy I přes občasnou jazykovou bariéru jsme si všichni velice dobře rozuměli a užili si fajn večer.

Sobotního rána nás opět vyhnalo ze stanů vedro. Někteří pak ještě do poledních hodin dospávali venku ve stínu na zemi. Poté jsme se sbalili, poptali se ostatních kam nejlépe k moři, nalodili jsme se do aut a vyrazili. Na místě určení jsme trochu znervózněli, neboť jsme měli trochu problém se zaparkováním dodávky a nesnesitelné vedro nám zavařovalo i mozky, takže vymyslet něco schůdného nám zabralo třikrát více času. Nakonec jsme našli pěkné místo u hlavní silnice. Zaparkovali jsme a vydali se neznámou stezkou za lidmi s ručníky. Byl to dobrý odhad a lidi nás zavedli na správné místo. Zanedlouho se před námi otevřelo moře s písečnou pláží. Pejskové se nemohli dočkat, až je pustíme z vodítek. Jen co se tak stalo, vrhli se do vln, ve kterých společně řádili. Vždy když spolu jdeme plavit psy, naskákají do vody, otočí se a hypnotizují nás pohledem: „Ať tam už sakra něco hodíme, za čím můžou plavat“… teď je to však ani nenapadlo. Jen prostě dováděli, přeskakovali vlny, plavali všemi směry nebo se proháněli po pláži. Byl to opravdu neskutečný a krásný pohled na to, jak si to užívají Více asi netřeba dodávat.
DSC_0597 DSC_0607 DSC_0629 DSC_0644 DSC_0652 DSC_0654
Vrátili jsme se zpátky, spláchli pejsky i sebe sladkou vodou a opět se chystali na další výlet. Tentokrát jsme nechali pejsky u stanů. Jediné privilegium výletu s námi měla Reesa. Ona se totiž při pátečním speed trialu rozhodla, že nemá jediný důvod proto, aby zůstávala sama v boudičce u altánu a prokousala si cestu ven. Úplnou náhodou jsme jí potom potkali, jak si to zvesela vykračuje mezi parkury a já si ještě říkala: „Jeeeeee… ten pejsek vypadá jak Reesa.“ Z Reesy se stal částečný bezdomovec a Aduš do dnešních dnů každé závody zašívá tkaničkami do bot díru v boudičce :D Cílem našeho druhého sobotního výletu bylo historické centrum města Bruggy. Opět jsme hledali dobré místo na zaparkování a konečně mohli začít obdivovat pověstnou krásu tohoto města. Byli jsme nadšení. Všude plno vodních kanálů, historické budovy, uličky plné belgických krámků,….
DSC_0832 DSC_1462 DSC_1473
Aduš si konečně dala vytouženou vafli a Táda belgické pivo Spokojeni byli myslím všichni.
DSC_0856 DSC_1470
Jen jsme se nemohli moc dlouho zdržet. Museli jsme rychle chvátat zpátky. Blížilo se vyhlášení sobotních běhů a naši čeští kolegové Flyvaryors vybojovali druhé místo v sedmé divizi a Hop Trop Mix 3 také druzí ve dvanácté divizi. Cestu nám trochu zkomplikovala paní mluvící z GPS. Jelikož jsme se neměli kde otočit, navedla nás opět zpátky do centra a táhla nás nesmyslně úzkými uličkami plnými kočičích hlav. Tentokrát jsme si už krásy tohoto historického města tolik neužívali :D Spíš jsme nadávali. Z výrazu v Bořikově tváři, který jel za námi a řídil tu velkou dodávku, jsem odhadovala, že se dnešního vyhlášení snad ani nedožijeme :D Naštěstí je moc šikovný a tak jsme se všude nakonec protáhli a vytočili. A s mírným zpožděním jsme dorazili na místo. Projíždíme stanovým městečkem a koukáme na týmy, které se fotí s poháry. Jakto?? To přeci není možné. Vyhlášení mělo začít v 18:30 a je 18:40! To se přeci nedalo stihnout! A Taky že ne. Organizátoři přesunuli dobu vyhlášení o hodinu dříve. Dali to vědět akorát zprávou na stránkách FB. V zahraničí je ale málokdo připojený na data. Flyvaryors a Hoptropáci se to dověděli půl hodiny před začátkem vyhlášení. Byli zrovna také u moře, nebo ve městě a tak začala jejich stíhací jízda. Naštěstí to stihli! My bychom se tedy vyhlášení dočkali, ale dorazili jsme tam v úplně jiný čas. Mrzelo nás to, tak jsme šli aspoň družstvům pogratulovat osobně a dát si s nimi pivo. Sobotní večer proběhl klidněji než večer předchozí a každý se pomalu odebral do hajan. V neděli nás čekal Double Elimination, do kterého jsme měli jít z prvního místa ve třetí divizi. Chtěli jsme se na to dobře vyspat.

Vyspalí jsme byli, myslím, dobře. Počasí nám přálo, jelikož ten den nebyly takové tropy. Pejskové předvedli úctyhodné výkony a ani páníčkové se nemuseli za sebe stydět. Bohužel i naše maximální nasazení na ostatní družstva nestačilo. Byly jsme jediným týmem v naší divizi, které ten den nedosáhlo čistého času psů pod 17s. Zadarmo jsme jim to ale rozhodně nedali a za skvělé atmosféry vzduchem se linoucí výkřiky „Češi do tohooo“ jsme za stavu 2:3 opouštěli parkur se zdviženými hlavami. V něčem jsme ale sice jen nejlepší byli. Byli jsme opět nejkrásnějším týmem :P S nejlepším časem 17.34s jsme si odnesli 8.místo ve 3.divizi. Ani ostatním českým týmům se nedařilo podle jejich představ a ten den se tedy u žádného z nich „bedna“ nekonala.

Vrcholem toho dne a celého mistroství bylo nepochybně finále první divize a tudíž boj o titul Mistra Evropy. Atmosféra byla ohromující, neuvěřitelná a hlavně nepopsatelná! Kolem parkuru nebylo jediné volné místo na fandění, lidi stáli v řadách, mačkali se na sebe, aby viděli. Dokonce se rozjela i malá mexická vlnka, které se nakonec chytli úplně všichni a tak kolem dokola parkuru jela pořádná vlna!! Všichni byli napjatí. Nastoupili proti sobě belgičtí The Green Angels a polští Fractal International Affair. Angelové porazili Fractaly, ale šlo se opakované finále. Napětí bylo obrovské. Byla to opravdu úžasná jízda. Časy o kterých se nám může jenom zdát. Z týmů sálala neuvěřitelná síla a odhodlání. Fractalové měli už vyhrané dva běhy, stačilo jim tedy už jen jednou vyhrát a titul Mistra Evropy mají v kapse. Všichni si to uvědomovali. Nervozita byla cítit ale i přesto se všichni snažili zůstávat klidní. A je to tady. Odmávnout. Píííííísk. Červená, žlutá… běěěěž….. Každého psa jsme sledovali se zadrženým dechem. Drží míček? Joooo… ssss to vypadalo jako předčasná.. není, dobrý….. poslední pes obou družstev na dráze… Box.. míček mají oba.. teď jen nepustit míček a být první v bráně… Tak pojď… pooooojď.. oba psi proběhli bránou současně.. rozhostilo se ticho…. Oči všech se upřely na tabule ukazující časy. Těch pár vteřin, než se rozsvítily, byly nekonečných. Konečně!!! Diváci propukli v aplaus a Fractalové skáčou. Je to taaaaam!!! Bylo to o nula nula prd, ale je to taaaaaaam. Mistry Evropy pro rok 2017 se tedy staly Fractal International Affair!! Byl to neuvěřitelný zážitek! Ještě jedno moc moc gratulujeme.
DSC_1093 DSC_1182
Pořadatelé slibovali vyhlášení na 19:30. Chtěli jsme ještě předtím zajet do města a doprojít zbytek centra. Avšak od sobotní události jsme pořadatelům moc nevěřili. Měli jsme strach, že vyhlášení zase posunou a my o něj přijdeme. Tak jsme zůstali. Naše obavy se vyplnily. Posunuli, ale tentokrát o hodinu dozadu. Vyhlášení začalo někdy kolem půl deváté. Byly jsme z toho trochu podráždění, ale i tak jsme se rozhodli navštívit Bruggy při nočním osvětlení. Tímto se omlouváme Hoptropákům, kterým jsme slíbili, že mohou přijít večer k nám na pivo, když jim jejich sud už došel. Bohužel touha vidět zbytek tohoto nádherného města byla silnější a na pivko můžeme zajít někdy v Čechách ;) Noční Bruggy měly své kouzlo. Sice skoro všechny stánky už zavíraly a tak Zuzka zaplakala, že si nedala vafli už v sobotu, ale zato nebylo moc lidí a mělo to své kouzlo. Do stanového městečka jsme se vrátili chvíli před půlnocí a šli pomalu spát.

Pondělní ráno proběhlo celé v rytmu balení a připravování se na cestu zpět. Zajeli jsme ještě do místního Lidlu pro občerstvení na cestu, opustili Bruggy a vyjeli směrem k našim domovům do Čech. Cestu nám zpomaloval nečekaně velký výskyt dopravních omezení a nehod. Asi tři hodiny jsme strávili v kolonách. Měli jsme z toho docela nervy. Auta sice byla vybavena klimatizací, ale dodávka ji měla jen v kabině. Bylo asi 35 stupňů celsia, sluníčko v kolonách na dálnici neuvěřitelně pařilo a my měli psy v zadní části dodávky. Tam klimatizace nedosahovala. Každou chvíli jsme stavěli, kdekoli to šlo, větrali a napájeli psy. Věděli jsme, že to musíme nějak vyřešit. Ti, kteří jeli v kabině dodávky, otevřeli okénko do zadní části a pustili klimatizaci na maximum. Bylo velice vtipné, že když venku bylo takové vedro, oni tam chudáci seděli v bundách, čepicích a šálách. A tak když jsme kdekoliv zastavili a oni vystoupili v bundě a čepici, lidé kolem, kteří měli maximálně kraťasy a tílko, na nás koukali jak na blázny. Dojeli jsme tedy na nejbližší benzínku a měli plán. Všichni dostali za úkol sehnat co nejvíc pet lahví. Nějaké se nám povalovaly v autech, ale to bylo málo. Všichni se tedy rozutekli do odpadkových košů a hledali vhodné petky. Dokonce jsme našli i kontejner na plasty a tak se někteří spustili na samé dno s odhodláním vylovit co nejvíce petek. :D Povedlo se. Petky jsme rozřezali nožem a udělali z nich dvě trubky, které se napojily na klimatizaci a zavedly dozadu do úložného prostoru se psy. Plán vyšel a my mohli v klidu pokračovat dál. Když zapadlo sluníčko, byli jsme už všichni úplně uklidnění. Čas našeho dojezdu se z devíti hodin večer změnil na jednu ráno, v důsledku kolon. Zbytek cesty už proběhl bez problémů a my se v pořádku dopravili domů.

Byla to pro nás další velká zkušenost ať už v pozitivní či negativní. Užili jsme si mnoho pohody a klidu a viděli zase něco nového. Jsme moc rádi, že jsme se mohli zúčastnit a i přes výsledky, jaké jsme si úplně nepředstavovali, jsme si ostudu rozhodně neurvali. Tak snad příští rok zase v Maďarsku?? :-)

zadek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>